Tělesná rekompozice není univerzální jev, který funguje stejně pro každého. Nejlépe se daří třem skupinám lidí: začátečníkům v silovém tréninku, lidem, kteří se k tréninku vracejí po delší pauze, a lidem s vyšším podílem tělesného tuku na startu.
U začátečníků tělo na nový podnět – silový trénink – reaguje nejsilněji, protože ještě nemá vybudovanou žádnou adaptaci. Kombinace silné „nováčkovské“ citlivosti na trénink a dostatečné zásoby tuku jako energetického zdroje vytváří dobré podmínky pro to, aby tělo dokázalo zároveň stavět svaly a čerpat energii z tukových zásob.
Podobně na tom jsou lidé, kteří se vracejí k silovému tréninku po delší pauze. Díky takzvané svalové paměti se dostávají zpátky k předchozí formě rychleji, než jak svaly budovali poprvé – i to jim dává prostor na rekompozici, který už pokročilý, nepřetržitě trénující jedinec nemá.
U pokročilých a už štíhlých lidí může být současný nárůst svalů a úbytek tuku obtížnější. Volba mezi společným a postupným cílem záleží na prioritách, zdravotním kontextu a reakci na plán. Z uvedených zdrojů nelze slíbit, že střídání objemové a redukční fáze bude obecně rychlejší.
Tohle rozdělení není navždy pevné. Po čase se i začátečník stává pokročilejším a okno pro rekompozici se přirozeně zužuje. Nejde tedy o nálepku na celý život, ale o fázi, ve které se momentálně nacházíš.