Celková tělesná voda (TBW) se skládá ze dvou hlavních částí: nitrobuněčné vody (ICW), která je uzavřená uvnitř buněk, a mimobuněčné vody (ECW), která obíhá mezi buňkami, v krevní plazmě a v tkáních. Tento rozdíl je klíčový, protože obě složky mají jiný fyziologický význam – ICW typicky souvisí s objemem a hydratací svalové tkáně, zatímco neúměrně vysoký podíl ECW bývá spojený s otoky, zánětem nebo problémy s tekutinovou rovnováhou.
Studie, které sledovaly ženy užívající kreatin pomocí vícefrekvenční bioimpedance, opakovaně ukazují, že nárůst celkové tělesné vody jde převážně na vrub nitrobuněčné složky. Jinými slovy, voda se nehromadí navíc „kolem“ buněk, ale doslova uvnitř svalových vláken, kam se kreatin ukládá spolu s ní. Fyziologicky je to blíž stavu lehce lépe hydratovaného svalu než stavu zadržování tekutin, které lidé znají například z předmenstruačního období.
To má i praktický důsledek pro to, jak taková „voda navíc“ vypadá a jak se cítí. Otok z přebytku soli nebo hormonálního zadržování bývá cítit jako těžké nohy, prsteny, které netáhnou z prstů, nebo viditelně oteklé kotníky večer. Voda z kreatinu tuhle charakteristiku typicky nemá – pokud se projeví, bývá to spíš jako mírně „plnější“ vzhled svalů, ne jako otok měkkých tkání.