Metabolické zdraví je zastřešující pojem, ne jednotná diagnóza s jedním všeobecně přijatým testem. V praxi se hodnotí hlavně glykémie, krevní tuky, krevní tlak, obvod pasu a související rizikové faktory – tedy jak tělo zpracovává cukr a tuky, jak reaguje na inzulin a kolik tuku se ukládá v břišní oblasti.
V klinické praxi se s tímhle konceptem pracuje přes takzvaný metabolický syndrom. Podle rozšířeně používaných kritérií ATP III se diagnóza stanovuje, pokud jsou splněny alespoň 3 z 5 podmínek: zvětšený obvod pasu, zvýšené triglyceridy, nízký HDL cholesterol, zvýšený krevní tlak (nebo léčba hypertenze) a zvýšená lačná glykémie (nebo léčba cukrovky). Historická definice IDF z roku 2005 vyžadovala zvětšený obvod pasu a další dvě složky. Společné harmonizované stanovisko z roku 2009, na němž se podílela i IDF, však žádnou složku nepovažuje za povinnou: rozhodují tři z pěti, s regionálně vhodnou hranicí pasu.
Důležité je vnímat to jako spektrum, ne jako přepínač zapnuto/vypnuto. Většina lidí není ani jednoznačně v pořádku, ani jednoznačně v riziku – pohybuje se někde mezi tím a právě tam má smysl sledovat trend dřív, než se něco vyhrotí. A přesně tady je hranice, kterou tenhle článek respektuje: některé kousky té mozaiky jde vidět bez jehly, jiné ne.